Otevřený dopis chovatelům barevnohlávků, zájemcům a příznivců o toto vyjímečné, svébytné  národní plemeno  

Vážený příteli,

Dovoluji si Vás oslovit jménem Klubu chovatelů slezských plemen. V současné době je pro nás jednou z hlavních priorit klubu zaměřit se více na chov Slezského barevnohlávka ve všech barevných rázech zejména pak v modré barvě, která si v současné vyžaduje obzvláštního  chovatelského úsilí. Proto jsme se rozhodli oslovit bývalé i současné chovatele Slezského barevnohlávka a požádat je o spolupráci při šlechtění tohoto našeho svébytného a životaschopného národního plemene. To je také jeden z důvodů, proč jsme si dovolili touto cestou oslovit i vás.  Jední m z prvních kroků na podporu propagace plemene bylo to, že jsem založil www stránky www.barevnohlávek.estranky.cz , na kterých chceme poskytnout prostor všem chovatelům barevnohlávka bez rozdílu jestli jsou členové, nebo nečlenové klubu.

    Jednou z dalších  akcí na kterou si vás touto cestou pozvat je výstava v Klimkovicích u Ostravy ve dnech 10 a 11. Září 2010 na které budete mít možnost shlédnout cca tři  desítky přihlášených barevnohlávků ve všech barevných rázech.  V pátek 10. září 2010 se při příležitosti Klimkovické výstavy uskuteční  beseda  s předsedou ÚOK Pavlem Wiederem o národních plemenech holubů, jejich vzácných barevných a kresebných rázech, ale i o holubech a českém  holubářství všeobecně.

     Na základě usnesení  poslední členské schůze klubu bylo rozhodnuto, že letošní speciální výstava Klubu chovatelů slezských plemen se uskuteční v termínu  konání celostátní výstavy drobného zvířectva v Lysé nad Labem a to v listopadu letošního roku. Speciální klubová výstava bude otevřena pro všechny přihlášené  a  to jak členy, tak i nečleny klubu. Nečlenové klubu přitom mají šanci bojovat o nejvyšší ocenění a poháry stejně jako členové klubu.Při příležitosti klubové  výstavy se v neděli  v dopoledních hodinách uskuteční i klubová schůze, na kterou si touto cestou dovolujeme všechny zájemce a příznivce slezských plemen holubů pozvat.

     Tolik něco málo informací z toho, co nás čeká v oblasti výstavnictví. Aby naše činnost na šlechtitelském poli byla cílevědomá a systematická, bylo by dobré naši vzájemnou činnost koordinovat a usměrňovat ku prospěchu nás všech, chovatelů barevnohlávků. Proti si vás i touto formou  dovolujeme oslovit, zda byste měl zájem stát se aktivním členem našeho chovatelského klubu. Všichni, kteří chtějí pro námi chovaná plemena holubů vykonat cokoliv pozitivního jsou v našich řadách srdečně vítáni.

Proto  mne můžete kdykoliv kontaktovat na e mailové adrese stein@staz-opava.cz , nebo na mém telefonním čísle  608 712 436, či na adrese mého bydliště :  Ing. Gerhard Stein, Mlýnská 21 , 74601 Opava

Srdečně zdravím a těším se na případnou spolupráci s Vámi.

                        Ing. Gerhard Stein

 1.CENA MILLION DOLLAR PIGEON RACE
KAREL KLEMENS - ČESKÁ REPUBLIKA

Je pondělí ráno mezi sedmou a osmou mi volá můj kamarád Karel Klemens z Jihoafrické republiky. Sdělil mi nečekanou a o to radostnější novinu, že vyhrál dnes nejslavnější závod poštovních holubů na světě. Stal se tak historicky prvním čechem, kterému se to podařilo. Moc a moc gratuluji !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Leden 2010

    Je pátek  8.1.2010 a v Opavě sněží. Voliéry jsme uzavřeli, holuby z holubníků na tyči pochytali a umístili ve voliérách, abychom zamezili útokům krahujce, který létá kolem dokola, momentálně  chytá ptáčky a čeká na svoji příležitost. Je  tak drzý, že mu ani nevadí sedět na voliéře. V březnu zase odletí a do listopadu od něj bude pokoj.

Vánoce 2009

Takhle to u nás vypadalo o Vánocích večer a ráno za svítání. Nevím kdo má z vánioční dekorace větší radost jestli my, nebo holoubci, ale nasvícené holubářské království se u nás stalo stejnou součástí svátků jako vánoční svátky.

 Vrchol letošní sezóny - Evropská výstava Nitra

  Byla to nepochybně údálost na kterou se těšila řada chovatelů v naší republice. Já osobně jsem uvítal možnost adeptovat u jednoho dne posuzování této  vcholné holubářské akce. Jelikož sám sebe považuji především za chovatele rejdičů a racků moje pozornost se upírala zejména tímto směrem. Myslím, že drtivá většina z nás zde mohla spatřit řadu plemen, která v České republice prozatím nikdo nechová, ale v budoucnu se s nimi dá zajisté počítat.  

V sobotu, druhý výstavní den jsem se do Nitry vrátil znovu. Tentokráte už ale na prohlídku expozice nebylo tolik času, protože na každém rohu jsme se potkávali s přáteli a než jsme se nadáli, byl večer.

  A výstavy jsou opět tady.

  Než jsme se nadáli, je tady podzim roku 2009. V letošním roce jsme se rozhodli, že v průběhu chovné sezóny nebudeme vystavovat. Těšili jsme se na září, kdy těsně za sebou následují  dvě pro nás velice příjemné a osvědčené výstavy a to naše domovská v Klimkovicích, kde jsme členy a okresní opavská v Haťi. Ti , kteří ty to výstavy znají velice dobře rozumí tomu o čem mluvím.  Precizní organizace, příjemné prostředí a dobrá konkurence jsou na nich samozřejmostí.

11.9. a 12.9.2009 se při příležitosti pouti v Klimkovicích tak jak tomu bývá každoročně zvykem uskutečnila naše místní výstava. Třetí rok po sobě na ní posuzoval zodpovědně a s citem přítel Petr Gajda.

Vstup do sezóny to pro nás byl parádní, neboť na kolekci figurit jsme obdrželi titul nejkrásnější kolekce racků výstavy. Překvapivé a velmi milé pro nás bylo i to, že na letošní odchov budapešťského vysokoletce po linii z maďarských importů jsme obdrželi čestnou cenu. Co více si přát, než vracet se z výstavy spokojeně domů.

    O týden později 19 a 20.9.2009 jsme nechyběli na okresní výstavě v Hati. S posouzením všech našich holubů jsme byli spokojeni. Posuzovatel  Gáš udělil na našeho staroněmeckého racka-černého štítníka čestnou cenu.

17 - 18. října se uskutečnila ostravská okresní výstava výstava v areálu organizace Krásné Pole. Z devíti udělených čestných cen jsme odcházeli se dvěma a to na staroněmeckého racka a co je velice potěšující opět  na budapešťského vysokoletce. Ukazuje se, že volba chovného materiálu ze země původu byla tou volbou správnou.  

Už jste se někdy vznášeli v oblacích?

publikováno v časopise Chovatel č.3/2009

autor Ing. Gerhard Stein

      Neznáte tento pocit? Viděli jste film Léto s kovbojem? Hlavní hrdinové se objímají na střeše a nad nimi vytrvale krouží hejno holubů. Každý holubář tělem i duší v okamžiku , kdy na blankytně modré obloze sleduje hejno svých holubů má touhu se vznést spolu se svými svěřenci a kroužit s nimi někde v oblacích. Holubářem se člověk nestává. Holubářem se člověk musí narodit. Holubářství až na malé vyjímky  je chlapskou  záležitostí. Za takřka čtyřicet let od doby, kdy jsem spatřil svého prvního holuba a řekl jsem si toho chci mít jsem měl možnost poznat řadu správných chlapů, lidí, kteří se prosadili ve své práci a řada z nich patří k uznávaným osobnostem. Je jedno jestli je to stolař, zámečník, zedník, inženýr, doktor, či zahradník. Duší jsou to opravdoví chlapi a kamarádi.

    Zrovna včera jsem se byl podívat v Opavě na speciálce slezských plemen. Kolik lidí, žijících ve Slezsku slyšelo , že existuje Slezský barevnohlávek a Slezský voláč? Přesto si tato plemena vždy naštěstí našla  své příznivce, kteří žijí mezi námi a mají obrovské zásluhy na tom, že se jim do dnešní doby podařilo zachovat odkaz našich předků, odkaz řady generací, které pracovaly na tom, aby plemena, která se stala jejich srdeční záležitostí předala dalším generacím. Slezský voláč v současné době patří k nejpopulárnějším plemenům  i v Německu, kde úroveň holubářství na Evropské poměry je opravdu mimořádná. Setkat se tam samozřejmě můžete setkat i se Slezským barevnohlávkem.

    Já sám se celá léta pohybuji i v kynologii. Česká kynologie má i několik národních plemen jako, český teriér, český fousek, chodský pes, český strakatý pes. Tato plemena se sice rozšířila nejen po Evropě, ale v rámci světové, či Evropské kynologie zůstávají popelkou.

Českých plemen holubů, které můžeme směle považovat za náš národní poklad je více a některá z nich jako brněnský voláč, moravský pštros , slezský voláč, český stavák, či pražský rejdič doznala značného rozšíření nejen po celé Evropě. Když jsem se sám v před třemi lety rozhodoval, na které plemeno holubů bych se měl soustředit, odpověděl jsem si sám, že by bylo dobré se věnovat i některému z českých plemen. Tak padla moje volba na rakovnického kotrláka. Je to holub s velkou tradicí a velkým božstvím barevných rázů i kreseb. Dnes již neplatí, že nejlepší chovatelé tohoto plemene se rekrutují z okolí Rakovníka. Nejlepší chovatelé rakovnicáka jsou dnes rozptýleni po celé republice. I když klub čítá asi 80 členů, těch opravdu nejlepších, kteří jdou promyšleně za svým cílem a mají promyšlený chovatelský program  je menšina. Naštěstí tato menšina je natolik rozumná, že mezi sebou dokáže spolupracovat. Jeden člověk je jako trosečník na pustém ostrově nedokáže nic. Několik jedinců, kteří se dokáží rozumně domluvit, to už má nějakou sílu. Nač vést spolu nějaké žabomyší války. To není cesta k cíli ta je možná jedině na bázi vzájemné spolupráce. V tom vidím začnou sílu chovatelské základny klubu chovatelů rakovnického kotrláka,  v němž se snoubí zdravá ctižádost a dravost mládí propojena s léty prověřenou zkušeností a vědomostmi.

    I díky internetu, byť si to mnozí neuvědomují se plemena jako rakovnický kotrlák dostávají do světa, kde dělají dobré jméno pověsti českého holubářství. Tak trochu popelkou českého holubářství je český rejdič. Když jsem poprvé viděl tohoto malého holoubka s pernatými ozdobami na hlavě a nožkách, byl jsem překvapen, že i my máme takovéto národní plemeno. Čecháčci se objevovali na výstavách jen poskrovnu. V poslední době se s nimi setkáváme více , jejich  chovatelů přibývá a byť  to bude ještě hodně těžké, jejich kvalita  a o tom jsem přesvědčen bude mít nadále stoupající úroveň.

    Současná doba vytlačila holuba i z vesnic, kde holub patřil ke kolorytu vesnického života. Vždyť ještě před půlstoletím nebylo venkovské stavení, kde by se na dvorku neprocházel tento malý úžasný tvoreček. Tak jak se člověk postupně stále více a více vzdaloval přírodě, začalo ubývat holubů i na vesnicích až do reality, kterou známe dnes. To co mne hodně těší je to, že za poslední roky jsem poznal i řadu velice šikovných, chytrých a bystrých mladých holubářů, kteří ví, co dělají a čeho by jednou chtěli dosáhnout.  Ve výživě lidí, psů a možná i dalších domácích zvířat můžeme celosvětově sledovat trend, který se dá nazvat „ návrat k přírodě“ . Projevilo se to i tím, že stále více lidí se snaží bydlet mimo města. Renovuje se řada zchátralých zemědělských usedlostí, vrací je zpátky do původní podoby. Občas si noví majitelé uvědomí, že v jejich novém venkovském sídle jim něco chybí. Když jsem si založil své amatérské holubářské stránky www.holub.websnadno.cz a umístil na nich fotografie mých holubníků na tyči, začali se mi ozývat nejrůznější zájemci z různých končin republiky. Vyzvídali co a jak, kde by si takový holubník koupili, jak by si ho mohli vyrobit, jaké by měly být rozměry budníků atd. A nechtěl byste někde ty holubníky publikovat?  Jsou to vlaštovky, ale jsou. Pak už stačí jen , aby přeskočila jiskřička a je to. Díky internetu jsem se měl možnost poznat s různými zajímavými lidmi. Tak se stalo i to, že jsme na dálku léčili holoubka, který spadl ze střechy v Chicagu. A to byste nevěřili, co jsou lidé, kteří sami nejsou holubáři schopni udělat pro takového malého tvorečka.

V průběhu měsíce února 2009 jsme posílili naše chovné hejnko figurit o nové posily z Německa od přítele Jana Schrötze. Tentokráte jsme se soustředili zejména na barvy, které nejsou až tak moc běžné a na jejihž prošlechtění  bude třeba chvíli pracovat. Mezi ně patří i barvy černá, červená, dun , nebo smoky - modrá kouřová,  která mne nadchla nejvíce . Možná je to i díky droboučké holubičce, která 14. 2. 2009 ve Studénce získala 94 bodů a obdržela čestnou cenu. 

 V sobotu 20.2.2009 pak na speciálce slovenského klubu rejdičů a racků konané v Rožnově získala 95 bodů. Statečně jí sekundovaly další 2 figuritky, které obdržely slušných 94 bodů. Figurity v Rožnově posuzovali slovenští rozhodčí Nosál a Kováčik. Tyto 2 výstavy jsme absolvovali zejména proto, aby holoubky nejen představil na veřejnosti, ale měl i možnost srovnání svého názoru s nezávislými odborníky, ale formou diskuse i s přáteli a kamarády.

Aktuálně nabízíme na prodej následující holuby:

Figurity - jedni z nejmenších holubů - racků

Přijímáme záznamy na líheň 2009

Rakovničtí kotrláci

Ideální holub pro milovníky akrobatických holubů.Možnost použití jako krmiče.

Angličtí tippleři

Přijímáme záznamy na líheň 2009

 

 

  

 

Angličtí tippleři jsou ideální holubi promilovníky letových holubů.Vzhledem k neutuchající péči o potomstvo jsou ideální pro použití jako krmiči. Prodáme jednotlivce, ale nabízíme  i páry.

Čeští rejdiči

Přijímáme záznamy na líheń 2009

    

V případě zájmu se mohu pokusit zajistit holuby z chovu mojich kamarádů

 

   6.12.2008 okresní výstava výletků okresu Opava , konaná v Kobeřicích

 rozhodčí Pavel Wieder, holub figurita bílá 95 bodů,

udělen titul Šampión

 

5 a 6.12.2008 specializovaná výstava klubu rakovnického kotrláka Lužná u Rakovníka

rozhodčí Jaroslav Cintl, holub modrý sedlatý 95 bodů -  čestná cena 

Přerov 2008 čestná cena

holubice figurita bílá

rozhodčí Jaroslav Cintl

 

Celostátní výstava Praha Letňany  2008

 Čestná cena holub figurita bílá

rozhodčí Jiří Míka

 

Více o výstavě v Letňanech najdete v rubrice výstavy.

 

    Za více jak rok od zrození našich stránek se nám podařilo získat vcelku zajímavou pozici ve vyhledávačích  což nás velice těší a jsme rádi, že můžeme posloužit svou troškou do mlýna v rámci podpory chovu okrasných a užitkových holubů.  Divili byste se, co všechno jsou např. schopni podstoupit lidé pro zbloudilého cizího holuba. Píší, volají, ptají se  . Takhle se na nás obrátili např. češi žijící v Chicagu/ USA/ . Snažili se vyléčit holoubě, které spadlo se střechy. Vážím si obětavosti  takovýchto lidí. Lidí, těší nás i to, že na naše holuby se chodí dívat řada kolemjdoucích a mnohé maminky, tatínkové, babičky dědečky s dětma si k nám  nacházejí cestu a chodí se dívat jak se daří holoubkům. Rádi jich pozveme dále, a´t nezůstávají jen za plotem a jdou se podívat dále.  

    K našim dvěma stávajícím holubníkům na tyči přibyla před měsícem japonská pagoda. Její zrod byl docela obtížný. Návrh jsme konzultovali s výtvarníkem Lumírem Dospivou a řemeslné provedení ustál na jedničku náš kamarád a předseda Klubu chovatelů rakovnického kotrláka Pavel Barna. Za zdárné provedení díla jim srdečně děkuji.  Ty z vás kteří zavítají na naše stránky a mají nafocené nějaké i staré holubníky na tyči    bych chtěl poprosit, abyste nám vaše snímky poslali. Ty vyvedené rádi zveřejníme. Řada lidí dnes shání holubník na tyči. Pokud by se podařilo vytvořit databázi fotek holubníků na tyči, rádi jim věnujeme prostor na našich www.

 

Novinky : Jelikož naše stanice koncem února 2008 se rozšířila námi chovaná plemena o španělskou figuritu. Rozhodl jsem se tomuto plemenu věnovat samostatné stránky, které najdete na adrese www.figurita.estranky.cz

Chov okrasných a užitkových holubů  v chovatelské stanici Šumící křídla

 

 

 

    Dovolte , abych se představil. Jmenuji se Gerhard Stein a s chovem holubů jsem začal v roce 1969. Mými prvními holuby, byli to pošťáci, které jsem získal od kamaráda mého otce, pana Břetislava Bárty v Vřesiny u Ostravy. Trvalo mi tehdy rok, než jsem si vyškemral, že nastal den, kdy jsme na motorce vyrazili pro dva vymodlené holoubky. Nakonec jsme jich přivezli šet. Tito holubi položili základ mého úspěšného chovu poštovních holubů se kterým jsem se takřka 20 let zůčastňoval  závodů poštovních holubů pořádaných OVS Opava .Za ta léta závodění jsem se postupně začal umístoval v popředí výsledkové listiny. Moji holubi se v rámci OVS umísťovali i na předních místech v kategorii výkon za rok, či za dva roky. Můj holub 79 71 3947 si vylétal za svou kariéru i první místo v kategorii výkon za život. Byli jsme mladí a v Kravařích se nám podařilo vytvořit tu správnou holubářskou partu, která se spolu dokázala i bavit.

     Pak nastalo období, kdy se život začal ubírat trošičku jiným směrem a já zůstal bez mých oblíbených pošťáků,  kteří pro mne byli vším. Dostal jsem se ke psům, začal jsem se zůčastňovat závodů psích spřežení, se psy jsem objel řadu výstav národních, mezinárodních, evropských i světových.. V následujících létech jsme spolu získali řadu evropských šampionátů, 6x titul Interšampióna, 4x titul Evropského a 3 x titul Světového vítěze. Psy mám dodnes a pokud máte zájem, více se o nich dozvíte na www.firstmate.cz/sumicikridla .Dnes se věnuji především plemenu louisianský leopardí pes, které jsem jako první dovezl do Evropy před deseti lety.

    Vždy , když se blížilo jaro , říkal jsem si, že  letos bych si tak rád pořídil holuby znovu. Loni jsem úplně zazářil, když jsem zjistil, že můj šestnáctiletý syn Péťa má o chov holubů zájem a že se mu holubi začali líbit. To byl první impuls pro okamžitou akci. Na zahradě naší firmy v Opavě jsme vybudovali první šestiboký holubník na tyči . Jeho první osádkou se stala dvě holoubata , která se narodila na balkóně v Českých Budějovicích . K nim přibyla čtyři holoubátka staroněmeckých racků , které jsem získal díky pochopení jejich chovatele MGr. Radovana Rohovského, jehož prostřednictvím jsem získal i první párek varšavských motýlů střednězobých.

    V prvním období, které pro nás bylo obdobím hledání jsme se snažili najít plemeno holubů, které by svými vlastnostmi bylo vhodné pro náš chov holubů ve městě. Netrvalo dlouho a k původnímu holubníčku přibyl i druhý- imitace domečku se sedlovou střechou. . V prosinci , těsně před koncem roku jsme se museli začít bránit útokům dravců. Asi o 1/3 tehdy chovaného stavu holubů jsme postupně přišli. Řešní se nabízelo jediné. Přestěhovat holuby do voliéry. Obratem se vyrobila naše první voliéra. Takto jsme přežili nejhorší 2 měsíce a s nastupujícím jarem jsme postupně holuby začali vypouštět ven. Jelikož jsem vždy inklinoval k holubům sportovnějšího typu, podařilo se mi díky kontaktu, který jsem našel na internetu získat i párek anglických tipplerů od přítele Franka Otty z Hradce Králové.

     

 Na základě doporučení přítele Kamila Vajdy jsem v březnu letošního roku vyrazil na Kokořínsko. Nevracel jsem se s prázdnou. Od propagátora chovu českých rejdičů Pavla Vajce jsem získal dva páry modrých pruhových holoubků. Myslím, že toto české plemeno by si zasloužilo rozhodně větší pozornosti . Pokud budu moci, v rámci svých sil a možností se budu snažit o jeho propagaci. S Pavlem Vajsem jsme od té doby v trvalém kontaktu ať už to prostřednictvím e mailu, telefonu, či formou osobních návštěv. Jsem rád, že mezi holubáři takoví nadšenci jsou. 

    Nyní již máme za sebou prvních pár letošních odchovů..Při nezbytné troše štěstí věřím, že se nám na podzim podaří vybrat několik typických jedinců, kteří rozšíří naši genetickou základnu Touto cestou bych chtěl poděkovat všem kamarádům – holubářům, kteří nám na naši cestě pomáhají, ale i mému synovi, bez jehož pomoci bych se k této nádherné zálibě mohl jen stěží vrátit

   

       Podzim je tady, chovatelská sezóna skončila a my můžeme alespoń malinko rekapitulovat. Letos jsme se zůčastnili  výstavy drobného zvířectva v Klimkovicích a k naší radosti  si odnesli čestnou cenu na orientálního racka. Podařily se nám i letošní odchovy anglických tipplerů . Stalo se to co jsem sám nečekal. Při pohledu na tyto nádherné sportovce  jsem neoddolal a začal pro své vlastní potěšení trénovat naše 4 letošní  výletky.

Kdoví, možná to s nimi v příštím roce zkusím i závodně. Na podzim r. 2007 se našimi nejnovějšími posilami se stali poštovní holubi, které jsem získal od  přítele Karla Klemense. V současné budujeme již druhou voliéru a já věřím, že do zimy se nám ji podaří vybudovat. Ta se pak stane úkrytem i pro holuby, kteří normálně létají venku bez jakéhokoliv omezení. Loňský prosinec nás přesvědčil o tom, že i ve městě, kde jsem nebezpečí od dravců nepředpokládal je všechno jinak v okamžiku kdy listí opadá a vše kolem zamrzne.

     

 na výstavě v Lipsku bylo možno vidět i kotrláka. Konečně další české tradiční plemeno na německé výstavě.

      V prosinci 2007 jsme spolu s přítelem Pavlem Vajsem navšívili celostátní výstavu drobného zvířectva v Lipsku. Naše představa byla zaměřit se zejména na rejdiče, kteří se stali naši srdeční záležitostí. Z českých plemen  jsme zde mohli shlédnout první vlaštovku v podobě kolekce rakovnických kotrláků. české rejdiče, které sami chováme jsme zde bohužel neměli možnost spatřit. Co tohleto konstatování v budoucnu změnit? Určitě by nebylo od věci, aby se na tak prestižní záležitosti, jakou je německá výstava v budoucnu nemohlo objevit další české národní plemeno.

    Mne osobně zajímali nejvíce staroněmečtí racci, které sám chovám a kteří mne vlastně po pauze, kdy jsem holuby nechoval zase dostali k chovatelství zpátky. I když jsme prohlídce holubů v Lipsku zasvětili více, než šest hodin, bylo nad lidské síly shlédnouit pořádně byť jen rejdiče.Nemohli jsme samozřejmě opomenout prohlídku expozice brněnských volčů, kteří jsou v Německu opravdu velice populární.

Mohl bych vyjmenovat expozice řady plemen, které jsem doposud naživo neviděl, nebo které u nás nejsou tak hojně chovány. a které mne opravdu zaujaly, jako byli figurita movchcen,  mezi ty kteří se okrajově chovají u nás patřili italští racci, arabští bubláci, či vídenští rejdiči.